Kruhy a kroužky

Kruh pro mě všeobecně znamená bezpečí.  Kruh je dokonalý a nemá zákoutí. Pojme a přijme vše co přichází.

Usedání v kruhu, je pro mě jako bych po náročném pochodu narazila na tůňku ve které se můžu okoupat. Přijdu k ní, vysvléknu se, vlezu do vody a ta mě krásně osvěží. Sice si na sebe pak opět obleču propocené oblečení a jdu dál se stejným nákladem, jde se mi však o poznání lehčeji.

Lidský kruh, pokud je fungující, může být velkou podporou v životě. A stejně jako naši předci usedali do kruhu zcela přirozeně, například kolem ohně, i my můžeme. Usednout a poznat, co vše nám může kruh do života přinést. 

Podpora a bezpečí. To jsou dvě slova, která pro mě definují, jak se v kruhu cítím. V prostém významu těch slov. V takovém obyčejném tvoření a spočinutí. Jakoby samozřejmě, i když dobře vím, že samozřejmostí to není. Ne všude a ne pro všechny. I proto může být kruh léčivý. Může pomoci člověku zacítit něco, co možná dlouho nezažil. Může a nemusí, každý přichází do kruhu pro něco jiného a to si také odnese. A co přesně to bude, nejde dotlačit hlavou. Je to pro mě kus prastaré moudrosti, která nám může pomoci žít v tomto světě kvalitnější a šťastnější život. 

První volání usednout v kruhu jsem měla vlastně ještě dřív, než jsem zjistila, že něco takového existuje. Moje babička vyrostla na vesnici a protože ráda poslouchám lidské příběhy, během jednoho jejího vyprávění se  dostalo i na draní peří, které pro ní bývalo v mládí běžnou součástí života. Seděla jsem, poslouchala a taky cítila a vnímala. Jak se rozzářila při vzpomínkách a jak bylo cítit každou buňkou těla, jak moc to měla ráda. A něco ve mně vědělo, že toto mi v životě chybí a jí očividně taky. Jak skrz prodrané peří procházely i všelijaké příběhy, pospolitost, možná sounáležitost. A jak málo se nám takové příležitosti naskytnou dnes. Věděla jsem tehdy a dnes jsem si už jistá, že takové setkání, které nese zmíněné kvality, může léčit. Opečovávat naše běžné žití a procházení životními zkouškami, které zákonitě přicházejí. A přesně takovou esenci pro mě nesou kruhová setkání. 

Proč kruhy a kroužky?

Když jsem začala ve svém okolí více mluvit o kruzích, přicházela otázka, co to vlastně kruhy jsou. A taky dost často přišla po mé snaze o vysvětlení odpověď ... aha, tak to je takový kroužek pro ženy. Vždycky jsem tuto odpověď odpinkla s tím, že přece kruh, prastarý a majestátný, nemůže být nazývám kroužkem. Přišlo mi to až hanlivé a nedůstojné označení. Při slově kroužek mi vždycky vytanul v mysli obraz dětí a jejich rodičů v září, kdy se řeší jaký kroužek vybrat a kam chodit.  

Jenže časy a představy se mění. A tak jsem kroužek vzala na milost. A proč vlastně ne. Můžu pořádat kroužky a přinášet do nich kruh. Kruh, tak jak ho popisuje transparentní kruhová komunikace a zásady councilu. Kruh, který umí čarovat, pokud si do něj dovolíme usednout. 

A tak pořádám kroužky s kruhy, někdy kruhy s kroužky a někdy úplně jinou variantu. Na obojím se snažím aby setkání byla vlídná a aby klienti dočerpali energii. Spočinuli a mimo jiné v tom celém možná uviděli i kousek sebe, třeba z úplně jiného úhlu než jsou běžně zvyklí. Do setkání přináším i některé osobně rozvojové techniky, které jsem na své cestě posbírala a mám je ráda. Stejně tak, jako naprosto obyčejné činnosti, které ale mohou při hlubším zkoumání svého prožívání přinášet úplně stejné uvědomění, jako kdejaká propracovaná technika. 

Nově vypsané termíny kruhů vždy v záložce aktuálně.